Indonésie:
ZEMĚ TISÍCŮ OSTROVŮ

Více než 17 000 ostrovů, z toho zhruba 6 000 obydlených. Pět set dialektů, přes 200 milionů obyvatel. To je Indonésie, klenot jihovýchodní Asie obklopený Indickým a zčásti Tichým oceánem. Popis této úžasné země by vydal na celou knihu. My se dnes zastavíme na ostrovech Bali a Lombok, někdy příště se podíváme do hlavního města Jakarty a na třetí největší ostrov světa Borneo.

Indonésie je země ostrovů a rozprostírá se kolem rovníku. Kdysi byla nizozemskou kolonií, 17. srpna 1945 vyhlásila nezávislost, která byla Nizozemskem uznána až na konci roku 1949. Téměř 90 procent obyvatel je muslimského vyznání a po pádu režimu prezidenta Suharta se zde poměrně často vyskytují náboženské nepokoje. Zřejmě nejvíce se do povědomí veřejnosti vryl teroristický útok na diskotéku v letovisku Kuta na ostrově Bali v roce 2002.

Než se člověk z České republiky dostane do Indonésie, obletí téměř půl světa. Z Prahy se dá cestovat s leteckou společností KLM přes Amsterodam nebo s Air France přes Paříž a Singapur, kde letadlo musí dotankovat palivo. Z hlavního města Jakarty nás po celé zemi spolehlivě dopraví místní aerolinky Garuda.

Ostrov bohů
Bali je nazýváno Ostrovem bohů zcela právem. Leží v souostroví Malé Sundy jen několik stupňů pod rovníkem a má zcela unikátní umění a kulturu. Je to ostrov, který se zřejmě většině našinců vybaví pod pojmem ideální exotická dovolená. Obyvatelé mluví díky stále se rozvíjejícímu turistickému ruchu anglicky lépe než v ostatních částech země, byť někdy mají zcela zkreslené představy o vzdálenostech. Příkladem budiž číšník v jednom z barů. Ochotný a rychlý začal vyzvídat, odkud jsme. Informace o České republice mu pochopitelně nic neřekla, nicméně na střední Evropu reagoval znale. „Jak dlouho jste sem jeli?“, ptal se. „Sedmnáct hodin i s přestupy,“ zněla naše odpověď. „Lodí?“  „Ne, letad­lem.“ Tuto vzdálenost si však milý číšník naprosto nedokázal představit. Jak jsme se později dozvěděli, nikdy neopustil ostrov, na kterém žije. Vynikající postřeh prokázal při otázce, jestli zná sníh. „Samozřejmě, že znám,“ zněla suverénní odpověď. „Tady snad někdy sněží?“ „Ne, nikdy!“ „Tak jak můžeš znát sníh, když tady nesněží a ty jsi nikdy neopustil ostrov?“ „Na sportovních kanálech přeci dávají lyžování….“

Více najdete v Generaci 02/2009.