Nepodceňujme náš »bezpečnostní systém«
Ze statistik můžeme vyčíst, že tři čtvrtiny lidí podléhají v sou-časné době nemocem, na nichž se spolupodílí STRES. Že se jedná o fenomén poměrně nový, potvrzuje skutečnost, že ještě před sto lety byly lidstvu povětšinou osudné nakažlivé choro-by. Chceme-li s nepřítelem úspěšně bojovat, musíme o něm
co nejvíce vědět.
Stres samotný se však neobjevil až s moderním věkem. Je to přirozená reakce organismu na jeho potřeby. Pociťujeme ho jako určité fyzické nebo psychické napětí, které je přípravou na útok nebo útěk. Zatímco u zvířat tento obranný mechanismus zmizí, když se vytratí podnět, člověk si své obavy z minulosti přenáší do budou-cnosti a je schopen se strachovat takřka neustále. Náš „bezpečnostní systém“ se častým zneužíváním stává neúčinným,
a narušuje tak normální tělesné funkce.
Záleží na vzájemném vztahu
Stres ale nemá jen negativní dopady, jak by se z běžného používání tohoto slova mohlo zdát. Dokladem je vzájemný vztah mezi stresem a výkonem.
a) Nepřítomnost stresu znamená nízký výkon. Převládá apatie, chybí patřičná stimulace. Tento stav bychom mohli dokumentovat na případu zaměstnance, který nemá žádné cíle a útočiště nachází ve své stereotypní práci, přestože mu nepřináší žádné uspokojení. Nároky na něj kladené jsou minimální.
b) Přiměřený stres rovná se optimální výkon. Existuje dostatečná motivac člověk prožívá osobní uspokojení.
c) Přemíra stresu. Člověk prožívá stres, avšak bez zvláštní motivace. Výkonnost je sice dobrá, ale má klesající tendenci. Jako příklad nám může posloužit lékařka, která pracuje na plný úvazek v nemocnici a potom ještě pokračuje v úspěšné soukromé praxi. V rodinném životě prožívá běžné problémy. Ve své profesi odvádí dobrou práci, věnuje jí značné úsilí. Celkově však její produktivita vlivem stresu mírně klesá. Pokud bude tento stav přetrvávat delší dobu, začne její organismus vysílat varovné signály. Když je bude ignorovat, nastane varianta d.
d) S nejvyšší úrovní stresu souvisí deprese, případně úzkost. Představte si drobného podnikatele, který z ekonomických důvodů musel propustit několik zaměstnanců, čímž mu přibylo práce. Přidaly se problémy jak v manželství, tak se zdravím. Kvůli všem překážkám, kterým musí čelit, má jeho produktivita velmi nízkou úroveň, i když vynakládávelké množství energie.
Každý z nás snáší zátěž jinak
Pokud už nám ale vnější okolnosti či vnitřní konflikty přerostou přes hlavu, probíhá stres ve třech fázích.
1. Varovná fáze. Objevují se tělesné reakce, které vyzývají k obezřetnosti (zvyšuje se produkce některých hormonů, zrychluje se krevní oběh i dech, zvyšují se hladiny glukózy a červených krvinek v krvi, všechny smysly jsou nastraženy). Může být vyvolána buď jednotlivými podněty, nebo celou skupinou slabších podnětů.
2. Fáze odolávání. Mohou se dostavit frustrující pocity, kdy člověk začíná zjišťovat, že ztrácí příliš mnoho energie a že se snižuje jeho produktivita. Potřebuje udělat něco pro svou záchranu, ale neví co. Vstoupil právě do bludného kruhu, kdy ví, že chce svou práci dokončit, ale také ví, že je to nemožné. Čím větší má obavy, tím je jeho úspěch méně pravděpodobný.
3. Fáze vyčerpání se projevuje únavou, stavy úzkosti a depresemi. Tyto příznaky se mohou objevit buď postupně, nebo současně. Únavu, o které zde hovoříme, nelze odstranit dobrým spánkem, většinou ji provází nervozita, podrážděnost, napětí a zlost....
Více se dočtete v čísle 01/2007 časopisu GENERACE