RECESE JAKO ŽIVOTNÍ STYL
Řekne-li se Arabela, každému, malým i velkým, a to v mnoha koutech světa, se vybaví také čaroděj Rumburak, potažmo
JIŘÍ LÁBUS. Řada lidí si ho spojuje například též s pořadem Možná přijde i kouzelník či Ruská ruleta, tedy s humorem. Kamarádi ho znají také jako recesistu, v jehož blízkosti není vůbec těžké přijít o nervy. Ti, kteří znají Jiřího Lábuse rovněž
z filmu a z divadelních prken, dobře vědí, že dokáže bravurně ztvárnit jak role veselé, tak vážné i tragické.
V dějinách českého herectví je nesmazatelně zapsán pořádnou řádkou rolí, o kterých sepíše, mnohem méně však o něm ví veřejnost jako o osobnosti, protože téměř neposkytuje rozhovory. Jsme moc rádi, že pro časopis Generace udělal výjimku a našel si pro nás okénko v hustě popsaném diáři.
Můžete nám hned úvodem říci, proč jste udělal zmíněnou výjimku?
ŽIVOT 90 mi moc pomohl, když jsem se staral o nemocného otce. Organizaci jsem vděčný za to, že mi pomohla najít výbornou paní, která mi pomáhala tři roky,
kdy už otec prakticky nechodil. Jinak bych jen těžko zvládal svou profesi. Dozvěděl jsem se tak o záslužné práci, kterou toto sdružení pro seniory dělá; to je úžasné. Takže se stáří neobává-te? Nemusím se stáří bát, když jsem zjistil, kde podávají seniorům pomocnou ruku, ale je nejvyšší čas začít o něm přemýšlet. Stáří ale není nemoc, je to neměnná součást života, přirozený vývoj. Podle mě strašně záleží na tom, jak se člověk chová, jaký má pohled na svět, na lidi, na věci kolem, zda má v sobě něco pozitivního. To se pak mnohem lépe vyrovnává
s nejrůznějšími problémy nebo s chorobami, když přijdou, než když je člověk mrzutý a celý život prošvihl. Důležité je umět radovat se i z maličkostí. To jsem si moc uvědomil při cestování po světě, kde jsem viděl hodně chudých lidí, ale v podstatě velmi šťastných lidí. Štěstí totiž vůbec nespočívá v bohatství, to rozhodně ne, nicméně bez peněz v přiměřené míře by to v životě také nešlo.
Můžete nám hned úvodem říci, proč jste udělal zmíněnou výjimku?
ŽIVOT 90 mi moc pomohl, když jsem se staral o nemocného otce. Organizaci jsem vděčný za to, že mi pomohla najít výbornou paní, která mi pomáhala tři roky, kdy už otec prakticky nechodil. Jinak bych jen těžko zvládal svou profesi. Dozvěděl jsem se tak o záslužné práci, kterou toto sdružení pro seniory dělá; to je úžasné.
Takže se stáří neobáváte?
Nemusím se stáří bát, když jsem zjistil, kde podávají seniorům pomocnou ruku, ale je nejvyšší čas začít o něm přemýšlet. Stáří ale není nemoc, je to neměnná součást života, přirozený vývoj. Podle mě strašně záleží na tom, jak se člověk chová, jaký má pohled na svět, na lidi, na věci kolem, zda má v sobě něco pozitivního. To se pak mnohem lépe vyrovnává s nejrůznějšími problémy nebo s chorobami, když přijdou, než když je člověk mrzutý a celý život prošvihl.
Důležité je umět radovat se i z maličkostí. To jsem si moc uvědomil při cestování po světě, kde jsem viděl hodně chudých lidí, ale
v podstatě velmi šťastných lidí. Štěstí totiž vůbec nespočívá
v bohatství, to rozhodně ne, nicméně bez peněz v přiměřené míře by to v životě také nešlo.
Celý rozhovor najdete v čísle 01/2007 časopisu GENERACE