Dlouhověkost: Věčné mládí?
Dobré rozhodnutí je báječný dárek pod stromeček
Blíží se Vánoce, a to je obrovská příležitost k tomu, abychom si dali báječný dárek pod stromeček v podobě dlouhověkosti! Dožít se vysokého věku ve zdraví, dobré kondici a pohodě by chtěl snad každý. A prodloužit si dobu mládí se vším všudy, snížit si svůj biologický věk tak, aby byl nesrovnatelně nižší než ten zapsaný v matrice, to je sen, po kterém toužíme ještě více. Nepomůže nám k tomu ale žádná pilulka a pokud někdo zná spolehlivý a jednoduchý elixír mládí a dlouhého života – prý ho stačí jen vypít a je vystaráno! – tak je tak dobře utajen, že se s ním nikdo z nás ještě nesetkal.
Existují však metody, které nás k tomuhle zdánlivě nedosažitelnému cíli mohou přiblížit! A jsou dostupné pro všechny – i když, po pravdě, vyžadují od nás sebeovládání a odříkání. Většina lidí je proto zavrhuje v domnění, že by je to zbavilo radosti ze života. Opak může být pravdou! Právě o Vánocích a na Silvestra si to můžeme dokázat!
Všechno děláme naopak…
MUDr. Pavel Viskup byl vynikající výzkumník dlouhověkosti; zkoumal životní styl a způsob stravování stoletých i starších lidí v Evropě, Asii i v Africe již v první polovině dvacátého století. Zjistil to, co se dnes už všeobecně ví, jenže málo dodržuje: Chce-li si člověk uchovat dobrý zdravotní stav a kondici tělesnou i duševní i do pozdního věku, musí se stravovat střídmě, zároveň však co nejkvalitněji a v souladu s přírodními cykly.
Století lidé jedli převážně celozrnné obilniny, luštěniny, zeleninu a ovoce – a zapíjeli to nejčastěji pramenitou vodou. Maso mívali výjimečně, někteří však byli mírnými vegetariány. Mléko a výrobky z něj pokládali někteří za postní stravu (nikoliv nápoj), jiní ale za mls, který si dopřávali jen výjimečně. S těmi mlsy to skutečně nepřeháněli, spíš se jim vyhýbali, i když to většinou bylo z nutnosti: Převážná většina stoletých totiž byla chudá. Občas se postili: V některých oblastech to bylo určeno dny (třeba pravidelný páteční půst), jinde to souviselo s náboženskými rituály ( ramadán u muslimů, 40 dnů předvelikonočního půstu u křesťanů). Často se půsty shodovaly s biologicky určenou dobou, kdy zvířata i lidé měli horší výběr potravy – a to bylo v našich zeměpisných šířkách v zimě.
Dnes je to u nás přesně naopak: Právě v zimním období se nejvíc hýří a jí nezdravě! Přitom by to tak vůbec nemuselo být! I o svátcích bychom nemuseli vybočovat ze zdravého životního stylu – a pak bychom dlouhodobě, s pocitem hořké výčitky, nemuseli napravovat zvěrtstva z toho vzniklá! Často se ani už napravit nedají: Kila přibývají a nedaří se nám zhubnout, ať děláme co děláme (přičemž drastické diety jsou velice škodlivé a zkracují nám život), orgány zarůstají ničivým tukem, krevní řečiště se zanáší, zužuje a křehne a my jsme z toho čím dál nemocnější, nemohoucnější a samozřejmě starší a zdegenerovanější po tělesné i duševní stránce. Následky nerozumného přejídání škodlivými potravinami jsou nedozírné!
A o Vánocích i na Silvestra se pod nimi přímo prohýbají stoly!
Jsou ale i jiné varianty Vánoc. Jsou umírněnější a ne tak povrchní, neoplývají takovým okázalým přepychem – ale mohou nám dát přepych největší: totiž zdraví, sílu, energii a harmonii. Dokonce si můžou přijít na své i chuťové pohárky, i když, pravda, vanilkové rohlíčky jsou vanilkové rohlíčky a dobře usmažený kapr s bramborovým salátem je to, co dělá Vánoce Vánocemi! Nebo ne? Nebo to může být i jinak?
Více najdete v Generaci 6/2010.