Za domovními znameními staré Prahy
Asi tak před sto lety napsal Gustav Meyrink, proslulý rakouský prozaik (1868–1932), autor řady románů a povídek s okultními a tajuplnými náměty: „Stará Praha žije vlastním životem a lidé v ní žijící jsou jen krví v jejích žilách. Asi každý z jejích obyvatel by měl nahlédnout do světa, který vytváří cesty, po nichž kráčí jeho duše.
Spletité ulice a uličky staré Prahy dosud neztratily svou tajemnou a magickou moc, i když tu za poslední léta přibyly desítky hospůdek, kavárniček, obchůdků, tetovacích salonů a také obnovených fasád, pasáží a odpočinkových zahrádek.
Zpomalme chůzi a místo pohledů do výkladních skříní zdvihněme oči nad portály a vjezdy domů, kde se nám na mnoha místech naskytne pohled na domovní znamení neboli merky, kterými naši prapředkové kdysi označovali svá bydliště, krámy a dílny... I ve vašem městě, vesnici nebo v blízkém okolí jistě najdete tuto zajímavou stopu z naší historie. A právě sem míří náš dnešní výlet.
Krádež císařova nádobí
Privilegium Karla IV., které ve středověku řešilo spory mezi tvůrci domovních znamení, rozdělenými na takzvané štítaře a malíře, bylo dáno na pergamenu, řevnivost obou skupin však neodradilo. Nevraživost a konkurenční boje ještě vzrostly po císařově smrti roku 1378. Štítaři i malíři v boji o zákazníky vytvářeli stále náročnější a barevnější znaky, takže pražské ulice se na přelomu 14. a 15. století změnily v jakési galerie pod širým nebem a nejeden cenný historický merk přitom zmizel pod novou omítkou. Nu, jak vidět, dnešní soupeření podnikatelů a firem není vlastně nic nového pod sluncem.
Jednou z možností, jak se dostat ze stanice metra Malostranská na historické Malostranské náměstí, je projít Valdštejnskou ulicí. Ve dne je nesmírně rušná nekonečným proudem aut, večer je tu klidněji. Pouliční lucerna označuje portál domu číslo 20 a spolu s ním i tabulku s nápisem: „Tento dům U Zlatého slunce postavil v roce 1623 Havel Oberšvender, komorník císaře Rudolfa II.
Více najdete v Generaci 4/2007