Pomocných rukou není nikdy dost

Nenápadná nově zrekonstruovaná růžová vilka se zahrádkou a s výhledem do polí. Tak vypadá zvenku Klokánek v pražských Kbelích. Je jedním z osmadvaceti, které po celé České republice provozuje Fond ohrožených dětí. Nic neobvyklého ale nenajdete ani uvnitř. Obyčejný dům se čtyřmi malými byty. V jednom z nich mě vítá JUDr. MARIE VODIČKOVÁ, žena, která před deseti lety stála za vznikem alternativní péče, jejímž cílem je nahradit ústavní výchovu rodinným prostředím, kde by děti měly pocit, že jsou u svých příbuzných. Jsou tu totiž jen na přechodnou dobu, než se vrátí zpět do rodiny, než se pro ně najde některá z forem náhradní rodinné péče nebo než dospějí. Proto také oslovení teto a strejdo.

Jdu se s paní Vodičkovou podívat, jak v Klokánku vypadá všední odpoledne. Vůně linoucí se po schodišti nenechává nikoho na pochybách, že přípravy na Vánoce jsou v plném proudu. Pro některé děti to budou možná první Vánoce, které prožijí v klidu. Kdyby člověk nevěděl, jaké zařízení navštívil, nepoznal by, že děti a klokánčí tety k sobě neváže pokrevní pouto. Vše funguje jako v běžné rodině, čemuž odpovídá i počet dětí a jejich věkové složení. Na tetách je vidět zkušenost s výchovou i s vedením domácnosti. Děti si hrají, píší úkoly, poslouchají hudbu, pomáhají v kuchyni.
Pohoda, která v domku panuje, nedává nic tušit o pohnutých osudech těch, kteří tu žijí. Klokánek pro ně znamená nejen dočasné útočiště, ale hlavně naději na lepší budoucnost, o čemž svědčí i několik následujících příběhů:

Babička, která se nevzdala
Maruška se narodila v říjnu 2007. Hned z porodnice byla umístěna do zdravotnického dětského domova (kojeneckého ústavu), přestože její čtyřiačtyřicetiletá babička žádala úřad o svěření do Klokánku. Bydlela blízko, chtěla vnučku často navštěvovat a vzít si ji co nejdříve k sobě. Matka Marušky byla závislá na drogách a o léčbu ani o svou dceru neměla zájem.
Babička Klokánek velmi dobře znala, protože v něm po narození žila Maruščina o dva roky starší sestřička, která jí byla později svěřena do péče. A třebaže u ní výborně prospívala, úřad byl neoblomný a umístil novorozenou holčičku do ústavu. Babička proto požádala o změnu rozhodnutí přímo soud. Ten jí vyhověl a předběžně vykonatelným usnesením ze dne 27. 9. 2008 svěřil Marušku do Klokánku. I když zákon o rodině dává rodinné péči v Klokánku přednost před ústavní výchovou, podal městský úřad odvolání a domáhal se vrácení holčičky do ústavu. Namítal, že „nezletilá je v dětském domově plně saturována a je jí věnována soustavná řádná péče. Pro případné přeložení do Klokánku nejsou dány důvody“.

Více najdete v Generaci 6/2010.