Braunův Betlém je opravdový skvost pod širým nebem

Les se stručným názvem Nový na severním svahu Libotovského hřbetu… Kde to může být? Napoví dvě blízká místa, která jsou oblíbeným cílem mnoha výletníků – zámek Kuks a královédvorská zoo. Tím třetím je cíl našeho dnešního tipu na výlet – někdejší i současný poutní a meditativní areál BETLÉM.

Braunův Betlém, dílo geniálního sochaře, jehož mecenášem byl mytický hrabě Špork.

Šťastné setkání šlechtice a sochaře

V téměř přízračném lesním šeru se skrývá jedinečná přírodní galerie plastik vzniklých v letech 1723–1732 z popudu hraběte Františka Antonína Šporka (1662–1738). Dílo bylo založeno na myšlence výtvarného ztvárnění přírodních skalních útvarů. Šporkovým cílem bylo vytvořit rozlehlý přírodní park s organicky zakomponovanými plastikami i architekturou tak, aby vznikla jakási lokalita pro meditace. Svou touhu sehrála nejen Šporkova touha po originalitě, ale také jeho vzdor proti jezuitům v nedaleké Žirči, jimž se stal areál trnem v oku.

Autorem rozsáhlé sochařské výzdoby je Matyáš Bernard Braun (1684–1738), mezi jehož spolupracovníky patřili jeho bratr Dominik a synovec Antonín. Braun se už za svého života stal legendou. Spolu s  Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem se stal nejvýznamnějším sochařem českého baroka. Narodil se v Tyrolsku, vyučil se v Salcburku, poté odcestoval do Itálie, kde navštívil Benátky, Boloňu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou také ovlivněny díly Giana Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarotiho. Kolem roku 1710 se usadil v Praze. Do tamějšího sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem – sousoším Sen sv. Luitgardy z roku 1710. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících patnácti let se z jeho pracoviště stala největší – a také nejvýnosnější – sochařská dílna v Praze. Mezi jeho nejznámější díla patří sochy na Karlově mostě, výzdoba u sousedícího kostela svatého Klimenta, mariánské sloupy v Teplicích a Jaroměři a mnohé další. Šťastnou shodou okolností se setkal s hrabětem Šporkem, jenž v něm viděl člověka, který uskuteční jeho představy.

Areál v Novém lese je nejen vrcholem Braunovy umělecké tvorby, ale zároveň světovým unikátem, jednou z nejzajímavějších a nejhodnotnějších památek barokního umění. Dnes je bohužel zachována jen část původní podoby celého díla. Před 279 lety tu kromě pousteven, kaple svatého Kříže a dalších drobných staveb stávala skupina Krista pokoušeného ďáblem, ukřižovaný Kristus malovaný na dřevě a tzv. olej sedmi studánek s fontánami z růžového mramoru. Socha svatého Jeronýma coby křesťanského bojovníka se lvem a ztvárnění anděla – Gloria – byly později přemístěny do špitální zahrady v nedalekém Kuksu, který býval střediskem s reprezentativním a výchovným určením a dnes je významnou památkovou rezervací. Původně ovšem hrabě Špork zamýšlel postavit lázně; areál posléze dvě stě let sloužil jako domov vojenských veteránů. Kuks proslavily proslulé Braunovy sochy 12 ctností, 12 hříchů a 11 nadpozemských bytostí.

Více najdete v Generaci 6/2011.