660. výročí vzniku Václavského náměstí
Nejen do Říma vedou všechny cesty, jak tvrdí staré přísloví. Totéž platí i v případě Prahy, z níž geografická poloha učinila již v dávných dobách důležitou křižovatku na obchodních cestách z východu na západ a od Baltského moře na jih ke Středozemnímu. Obchodu se tradičně nejvíce dařilo na tržištích. A pokud Praha leží doslova v samém středu Evropy, je srdcem hlavního města Václavské náměstí. Hlavní dopravní tepna, místo nejživějšího obchodního a společenského ruchu, stejně jako národního, politického a kulturního života.
Nejprve půl tisíciletí Koňského trhu… (1348–1848)
Když Karel IV., král římský, německý a český, jenž si jako svou rezidenci vybral Prahu, začal roku 1348 budovat Nové Město pražské (základní kámen byl položen 26. března), byla přímo za panovníkova dohledu vyměřena v plánu rovněž tři velká tržiště: Dobytčí (později po svém zakladateli přejmenované na Karlovo náměstí), Senné (též Senovážné) a největší z nich Koňské, ve tvaru výrazného obdélníku o poměru stran 1:11 (750 metrů dlouhé, v horní části 63, a v dolní 48 metrů široké) a rozloze téměř 45 tisíc m2. Od počátku bylo určené k prodeji koní, později též zemědělských produktů a zbraní. Vzápětí začaly kolem vyrůstat domy – na východní slunečné straně výstavné kupecké, na západní pak převážně dílny řemeslníků, sladovny a pivovary (jeden, patřící J. Berkovi z Dubé, stával již od roku 1396 na místě Wiehlova domu). Stavební ruch byl přímo hektický: Podle nařízení musely být všechny domy nejen dokončeny, ale i obývány ještě před 1. říjnem 1349.
Navzdory rušnému obchodování přesto zůstal Koňský trh i nadále, a ještě nadlouho, ve stínu původního hlavního tržiště, později Staroměstského náměstí. Více než městská zde (ve stínu hradeb s Koňskou bránou na horním konci náměstí) panovala vesnická idyla: Ve spodní části Na můstku byl mlýn s rybníkem, uprostřed boží muka jako někde v polích, veřejná studna, a když později přibyly i tři kašny, chodilo se k nim s putnami pro vodu ze širokého okolí. Ještě v rudolfínské době, na konci 16. století, se zde prý i popravovalo, šibenice stály v horní i dolní části. Později náměstí ozdobily dvě barokní plastiky: v roce 1680 pískovcová jezdecká socha sv. Václava (v místě křižovatky dnešní Jindřišské a Vodičkovy), a v roce 1727 sousoší sv. Jana Nepomuckého na úrovni dnešní Opletalovy. Kolem roku 1800 byly postaveny kašny.
Po husitských válkách, které značně poničily hradby i Koňskou bránu, žilo tržiště až do třicetileté války (1618–48) poklidným životem, rušeným snad jenom častými příjezdy formanských vozů k několika hostincům, z nichž nejvyhlášenější byl U zlaté husy.
Teprve za Marie Terezie (vládla 1740–80), která zrušila Prahu jako pevnost, se hradby změnily na promenády. V této době se společenské a obchodní dění začalo přesouvat na Koňský trh, kde mj. v roce 1786 vzniklo dřevěné C. k. Vlastenecké divadlo, lidově zvané Bouda. Začala druhá etapa výstavby, tentokráte honosných barokních měšanských domů i šlechtických paláců, a celé náměstí bylo vydlážděno oblázkovými valouny. Charakteristickou součástí modernizace bylo zboření staré Koňské brány (1830), součásti původního opevnění Nového Města, a její nahrazení novou. Ta již byla projektována v neoklasicistním slohu, stejně jako mnohé okolní domy. V průběhu 18. a 19. století zde ještě dopoledne probíhaly trhy, odpoledne se však chodníky proměnily na promenádu pražské smetánky.
Více najdete v Generaci 4/2008.