Hudbou (a nejen jí) k lidským duším

Dobro a zlo
jsou stále v rovnováze

Kytarový virtuos a skladatel ŠTĚPÁN RAK se narodil 8. srpna 1945 na Ukrajině. Rodiče bojovali ve Svobodově armádě, s níž přijeli do Prahy. Rak je však nikdy nepoznal a v roce 1946 byl adoptován. Absolvoval střední odbornou školu výtvarnou, poté studoval hru na kytaru na konzervatoři a studium završil absolvováním Akademie múzických umění.

Pět let působil jako profesor na konzervatoři ve Finsku. V současné době je profesorem na Hudební fakultě AMU v Praze, kde v roce 1982 založil obor kytara. Je ženatý, má dva syny. Mimo hudebních aktivit také fotografuje. Je též známý nejen jako vynikající hudebník, ale také jako velký znalec numerologie a astrologie. Alternativní metody lidské diagnostiky hojně využívá ve své tvorbě i osobním životě.

Dnešní složitou dobu vnímá jako výzvu pro nás pro všechny k návratu k duchovním hodnotám. Začněme proto poněkud netradičně.

Využíváte znalosti alternativních metod také v mezilidských vztazích?
Naučil jsem se jednu zásadní věc. Existuje cosi, čemu se říká astrální člověk a v každém z nás je ukryto všech 12 znamení Zvěrokruhu. Beran ovládá hlavu, Býk šíji, Blíženci plíce, ramena a ruce, Lev srdce, Rak trávení a žaludek, Panna vnitřnosti, Váhy oblast zad a ledviny, Střelec kyčle, partie až po kolena, Štír pohlavní orgány, Kozoroh kolena, Vodnář lýtka až ke kotníkům a Ryby ovládají celého člověka přes chodidla. Budeme-li s některým z těchto znamení v disharmonii, budeme-li nějakému člověku ubližovat, nenávidět ho, tak se nám to vrátí jak bumerang a právě v části těla, která je ovládaná znamením, v němž se narodil tento člověk. Pokud tedy budu zuřit třeba na Berana, budu mít problémy s hlavou a podobně.

Vždycky se proto snažím hledat možnost dialogu, vyhýbat se negaci. A když už dojde k tomu, že mám někdy pocit, že si s dotyčným pravdu nemám co říct, sdělím mu to jasně, aniž bych přestal ­respektovat jeho osobnost. Úplně nejhorší ze ­všeho je užírat se vztekem nebo nepřátelstvím. Z toho astrální tělo opravdu moc velkou radost nemá.

Jaký je podle vás vztah klasické a alternativní medicíny?
Mám neskutečné štěstí na doktory, kteří se alternativou sami zabývají vedle své lékařské praxe, nebo ji alespoň uznávají. Kdysi mě například jeden špičkový neurolog léčil v kritických chvílích mého života, kdy to se mnou bylo skutečně hodně nahnuté. Ten zastával názor, že zdraví nedělitelně souvisí s etikou. Když se někdo chová neeticky, nemůže být úplně zdravý. Nebo další příklad: Mám kamaráda lékaře – autora známé etikoterapie – Vláďu Vogeltanze, který mě naučil, že člověk musí stát rovně. Tím mám na mysli zdravě sebevědomý postoj k ostatním lidem. Nevyrovnanost lidských vztahů způsobuje, že jedinec, který neumí říct ne, vstřebává napětí v sobě, v těle se objeví porucha a on onemocní. A do třetice bych zmínil svoji švagrovou MUDr. Věru Rakovou, která se kromě klasické medicíny zabývá i homeopatií, astrologií a numerologií.

Takže, jak snad vyplývá z toho, co jsem řekl, za ideální považuji, když jsou alternativní metody s klasickou medicínou ve vzájemné rovnováze. Každá umí něco jiného, společně toho dokáží určitě víc než odděleně.

Schvalujete odměňování lidí, kteří poskytují numerologické, astrologické a podobné služby?
To je velice ošidná záležitost. Jsou lidé, kteří si za tyto služby nechávají platit s odůvodněním, že prý se něčím musejí živit. Kdysi jsem o tom mluvil se svým učitelem hry na kytaru, života vůbec i astrologie, profesorem Štěpánem Urbanem, a ten vždycky říkal: „Když se musejí něčím živit, tak ať jdou mýt okna nebo pomáhat na stavbu.“ Pokud někdo bere pomoc lidem jako pouhou obživu a nevidí v tom poslání, které mu bylo dáno shůry, je to samozřejmě špatně. Ale pozor! Ono zase tolik vyvolených jedinců, jimž bylo shůry dáno, není.

Musíme však vzít v úvahu i známý biblický motiv toulavého mnicha, který odměnu přijímá, ale nevyžaduje ji. Jeden můj známý, jež umí alternativně léčit a pomáhat, říká, že to dělá ne pro peníze, ale za peníze. Nechává na svých klientech, aby mu sami určili odměnu. To je, myslím si, dobré řešení.

Více najdete v Generaci 3/2011.