Olga Walló: Ze všeho se dostanete... časem

Ve svém vršovickém bytě plném knih mne uvítala usměvavá, vitální, velice elegantní a stále mladá dáma. Rozzářená, rychle a přesně reagující a vnímající snad každou nuanci vně i uvnitř. Dominantou jejího citlivého obličeje jsou, kromě dlouhé ofiny, kterou nosí už od dětství, určitě její krásné, bystré, pronikavé oči. Nic jí neunikne, jediným mrknutím zjistí i dobře skryté tajnosti. Dalším pohledem přejede stránku otázek, které jsem přichystala pro náš rozhovor – a pamatuje si z nich přesně každé slovo… Zažili jste někdy něco takového? Já ne!

Olga Walló patří k nejzajímavějším lidem, které jsem v životě potkala. Její záběr je neuvěřitelně široký – ale zároveň i hluboký. Ponořuje se s obrovským zaujetím, bezvýhradně a s plným nasazením do všech činností, které dělá, všechno přitom vidí do nejmenších detailů. Většina lidí ji zná jako režisérku a dceru slavného režiséra, další četli její knihy či články, někteří znají její překlady z angličtiny, málokdo ale ví, že vystudovala filozofii a psychologii, je světaznalou cestovatelkou po zemích Asie, obou Amerik a Afriky, navíc se zabývá vysokohorskou turistikou.

Jak člověk vyzraje do takových kvalit? Co vás tak nasměrovalo? Čím jste začínala?
Můj tatínek se mnou byl velmi nespokojen. Sám se živil od svých třinácti let a velice mu vadilo, že já jsem to ještě ve svých patnácti nedokázala. Trpěl z toho úzkostí a moc se bál, že se nedokážu sama uživit a že v životě neobstojím. Vyžadoval ode mě už na střední škole, abych psala texty a scénáře a mně se do toho vůbec nechtělo. Teprve v devatenácti jsem se konečně chytla, když přinesl Disneyovu Sněhurku a já jsem k ní napsala text ve verších... Nikdo tehdy nevěřil, že jsem to psala sama, uvěřili teprve, když jsem obdobně zpracovala Popelku a můj tatínek byl v té době zrovna půl roku v USA, takže mi nemohl pomáhat.
Studovala jsem tenkrát na Filozofické fakultě filozofii a psychologii, měla jsem individuální studijní plán, a když přišel rok 1968 a obsadila nás sovětská vojska, kvůli obavám z budoucnosti jsem studia rychle dokončila. Doktorát z filozofie jsem získala po tříapůlletém studiu diplomovou prací na téma „Úvahy o ontologické povaze řeči v pozdním díle Martina Heideggera“. Nejvíce mne přitom bavily jeho slovní hříčky...

Více najdete v Generaci 2/2008.