Důchod je nový život,
který potřebujeme naplnit
Odchod do důchodu. Pro někoho dlouho očekávaný okamžik, pro jiného noční můra. Pro každého pak důležitý moment, jedna z hlavních událostí v životě. Zlom, který označuje konec jednoho období a začátek dalšího. Není důležité, kdy odejdeme do důchodu, ale jak se s touto situací vypořádáme a jak novou roli zvládneme. Každý člověk je jiný, svou nezanedbatelnou roli hraje také tzv. biologický věk. Jak se všemi důležitými faktory zacházet, záleží jen na každém z nás. Máte jiný názor? Napište nám!
„Na odchod do důchodu je vhodné se připravovat postupně, a to zhruba od 50. roku věku,“ radí PhDr. EVA JAROLÍMOVÁ z pražského Gerontologického centra. K přípravě na odchod do důchodu podle ní patří například úprava životosprávy, dostatek pohybu, budování přiměřené sociální sítě. „Vhodné je koníčky a zájmy, které člověk dosud provozoval, v důchodu rozvinout, začít s novými bývá obtížnější,“ dodává.
„Dále je vhodné pomýšlet i na úpravu bytu. Pořídit si například sprchový kout s madly či odstranit zastaralé domácí spotřebiče, dokud ještě máme k dispozici určité ekonomické zdroje,“ pokračuje Eva Jarolímová. Rozhodně však podle ní vstup do důchodového věku znamená ani v tomto období neztratit program. „Naplánovat si, co budeme dělat, až přestaneme pracovat.“
Pěstujme své koníčky
„Nejdůležitější je v tomto období neopouštět svoje zájmy a záliby, protože čím méně má člověk energie a sil k otevírání nových věcí, tím více je potřeba věnovat se tomu, co zbylo,“ doplňuje gerontoložku známý český psychiatr JAN CIMICKÝ.
Důležité je podle něj udržovat tři kontakty.
„Prvním je kontakt s přáteli,“ říká Cimický. Připomíná, že každému bude přátel s postupem času ubývat, ale o to více bychom si těch, kteří nám zůstanou, měli vážit a hýčkat si je.
„Druhým kontaktem je kontakt s přírodou,“ pokračuje Cimický. Je podle něj lhostejné, zda člověk sportuje, nebo chodí pouze na procházky. „Dokonce tou procházkou může být i výlet po městě. Nemusíme nutně běhat po horách,“ vysvětlil. Hlavně by člověk neměl zůstat v izolaci svého bytu.
„A nakonec je to kontakt s kulturou, s uměním,“ vyjmenovává psychiatr. „To jsou takové ty věci, které v člověku jsou. Někdo má blízko k divadlu, jiný k výtvarnému umění nebo k muzice. Je jedno zda »jen« poslouchá rozhlas, sleduje televizi, nebo čte knihy či poslouchá hudbu. Je to taková přirozená kulturní »nadstavba«, která člověka vyzdvihuje a nechává zapomenout na stres a deprese.“
Více najdete v Generaci 1/2008