Vážení čtenáři,
stejně jako v loňském roce jsme pro vás připravili Speciál na téma Senior: Klient a pacient. V rozšířeném bloku vám nabídneme společně s odborníky různé pohledy do českého zdravotnictví i sociálních služeb, a už na příkladech konkrétních onemocnění a možnostech jejich léčby, osobních příbězích pacientů, dostupnosti moderních medicínských postupů, nabídky zdravotních pojišoven pro starší občany či služeb, které jsou nad rámec „povinného“. Těmi také letošní Speciál uvádíme. Naším cílem je, aby si senioři uvědomili, že jsou nedílnou součástí společnosti, mnohé ze svých povinností již splnili, ale mají též svá nezadatelná práva.
Osobní asistenční služby
Povolání, které se měří především lidskostí
Pojem asistent či asistentka se od roku 1989 objevuje v našem slovníku stále častěji. Vystřídal socialistického tajemníka či prvorepublikového sekretáře. Zpočátku byl spojován s politiky a podnikateli. Mladí muži a půvabné slečny se rádi ukazují spolu s mocnými a bohatými. Takové zaměstnání je nejenom atraktivní, ale i finančně zajímavé. My se ale dnes podíváme za lidmi, kteří jsou také někomu takzvaně k ruce, ale místo do kostýmků se navlékají do gumových rukavic a místo důležitých materiálů nosí kastrůlky s jídlem. Už jste asi uhodli, že se budeme věnovat osobní asistenci. Je to povolání, které se neměří penězi, ale lidskostí. Vybrali jsme pro vás jeden příklad, který téměř s určitostí hovoří i za většinu ostatních.
„Naším cílem je pomáhat tělesně a zdravotně postiženým občanům zůstat co nejdéle v domácím prostředí. Jsme schopni poskytnout takové služby, které hendikepovaným lidem umožní žít plnohodnotně a důstojně. Zajišujeme základní potřeby, a to jak biologické, kam patří například jídlo, pití, toaleta, hygiena, pohyb, návštěva lékaře, tak i společenské, jako jsou návštěva divadla, kina, výstavy, vzdělávání, styk s přáteli,“ vyjmenovává ve stručnosti aktivity ředitelka a předsedkyně kutnohorského občanského sdružení Digno JANA KUNCÍŘOVÁ, která začínala v roce 2003 jako dobrovolník. Sdružení zahájilo svou činnost o dva roky dříve se dvěma klienty. V současné době se jejich počet zvýšil na téměř šest desítek, o něž se stará přes dvacet asistentek.
Bez lásky k lidem by to nešlo
Přestože je práce asistentek fyzicky i psychicky náročná, je špatně finančně ohodnocená. Nemůže ji ovšem dělat každý. Člověk agresivní, nervózní, se sklonem k manipulování s druhými, či s nějakým druhem závislosti je nevhodný. „Především musí mít rád lidi,“ je přesvědčena asistentka JANA SIXTOVÁ, kterou právě tato skutečnost do Digna přivedla. „Určité zkušenosti už jsem měla, by se jednalo o sousedskou výpomoc. A bavilo mě to. Tak jsem si řekla, proč ne. Jen nevím, co se mnou udělá první setkání se smrtí tváří v tvář,“ svěřuje se se svými obavami energická žena. Podobné myšlenky však zažene každodenní kolotoč. Začíná už v sedm. Pomáhá klientovi většinou ještě na posteli s ranní očistou, oblékáním, přesunem na invalidní vozík či do kuchyně, se snídaní, nádobím, drobným úklidem, zeptá se, co je potřeba nakoupit či zda má vyzvednout léky nebo se zastavit na poště. A hned na další místo. Někam se musí vracet i v poledne a večer. „Někdy je těžké zachovat si profesionální odstup. Ve městě to takový problém není, ale na vesnici, kde vás lidé znají, jste za chvíli jako jejich. Ve většině domácností panuje velmi milá atmosféra. Člověku ani nevadí udělat drobnost, kterou nemá na rozpisu. Vynést plný odpadkový koš nebo dát prádlo do pračky mně přece nic neudělá,“ vyznává se.
Více najdete v Generaci 5/2007