(Ne)radostná léta podzimu


Partnerské vztahy jsou mnohdy „alfou i omegou“ našich životů, přestože se tradiční pojetí rodiny v současném světě kamsi vytrácí. Je to škoda pro nás i  naše potomky. Rozbitá či neuspořádaná soužití vždy mají nějaký negativní dopad. Nevyhýbají se ani seniorům.

Byla to velká láska. Manželé Anna a Milan letos oslaví 40 let od uzavření sňatku. Dlouhá léta byl jejich život naplněný smíchem a radostí, ale poslední roky se nesou spíše ve znamení bolesti a smutku. Co se vlastně stalo? Když se paní Anna a pan Milan rozhodli, že se stanou manžely, měla už Anička čtyři dcery. Dva roky po svatbě přibyla pátá. Všechny měl pan Milan rád, vychovával je a obklopoval láskou. Nikdy nedělal rozdíly mezi svou vlastní a čtyřmi „vyženěnými“. „Pamatuji si, jak u nás doma zněl pořád smích,“ vzpomíná na dobu svého dětství nejmladší dcera Hanka. „Rodiče měli dost společných zájmů, milovali svou zahrádku, kde trávili každou volnou chviličku. Byli vedle sebe šťastni,“ zlomil se jí hlas dojetím.
 
Dvacet let zpátky
„Maminka byla výborná kuchařka,“ pokračuje po chvilce mladá žena. Dodnes si pamatuje, jak doma měli jídelní lístek. „Když k nám přišla návštěva, maminka podala lístek, aby si vybrali z pěti, šesti jídel. Nechtěli uvěřit, ale opravdu to u nás tak fungovalo.“ Pan Milan byl zase velmi šikovný kutil. Uměl malovat, vyráběl různé skříňky, stojany na květiny. „Rodiče mají doma kanárky a klec na ně zhotovil také tatínek,“ říká pyšně Hanka. Léta plynula a zdálo se, že nic nemůže pohodovou idylu manželů F. narušit. Postupně se jim provdaly všechny dcery, přibývala vnoučata, později i pravnoučata.
 
Krize začíná
První krize manželů F. začala někdy před 17 lety. Pan Milan přišel o práci. Čtyřicet let byl horníkem, fáral do stejného dolu, setkával se se stejnými přáteli, dřel do úmoru. „Několik let po revoluci snižovali stavy v hornictví. Zaměstnancům starších ročníků nabídli předčasný odchod do důchodu,“ vzpomíná Hanka. A to bylo něco pro jejího otce. „Byl zvyklý pracovat. Neuměl se jen tak povalovat. Připadal si najednou zbytečný.“ Naštěstí si brzy našel práci jako školník. Pro jeho šikovnost byl mezi učitekami oblíbený a jeho sebevědomí začalo opět růst.

Více najdete v Generaci 5/2008.