Tipy pro vás – Kam na výlet?
Po stopách svatého Prokopa
Patron Čech, horníků a rolníků sv. Prokop se narodil okolo roku 970 v Chotouni u Českého Brodu. Byl vysvěcen na kněze a později se stal benediktinským mnichem na Břevnově. Po vyvraždění Slavníkovců, Prokop se patrně hlásil k jejich rodu, se uchýlil do ústraní a dále žil poustevnickým životem. Nejprve se usídlil v jeskyni v dnešním Prokopském údolí a odtud odešel do hlubokých lesů při řece Sázavě, kde na jeho stopy spojené s další legendou narazíme dodnes.
S VÁCLAVEM VOKOLKEM, spisovatelem, pedagogem, malířem a badatelem, jsme se vydali po stopách svatého Prokopa a po legendě, která ho provází. Krajina a její mytologie totiž zaujímá v jeho díle místo nad jiná významné.
Od pohanství ke křesťanství
„Okolo Sázavského kláštera, s nímž je jméno sv. Prokopa nerozlučně spjato, vznikla celá řada krásných drobných románských staveb, které nesouvisely s klášterem, ale s pokřešťanštěním toho místa,“ konstatuje Václav Vokolek.
„Zvláště v poslední době si historikové teprve začínají uvědomovat, že proces pokřesťanštění byl dlouhodobý. To, že se kníže Bořivoj (asi 853–889) nechal pokřtít, byla jeho záležitost. To se obyvatel Čech nebo středních Čech – tam, kde byli Přemyslovci, vůbec netýkalo. Teprve pozvolná činnost klášterů Čechy pokřesťanštila. Budeme se setkávat s prolínáním pohanství a křesťanství, což je na Sázavě velice divoké a zajímavé.
Zvláštní bylo, že v době husitských válek a po nich tady bylo obyvatelstvo z valné části protestantské. To je vždycky důkaz toho, že když je v Čechách nějaké místo protestantské (jako např. Příbram), tak v 18. století se tam okamžitě objeví nějaké poutní místo. Jako by to tam ti obyvatelé nějak dostali…“
Více najdete v Generaci 2/2008.