Příprava na jaro začíná právě nyní

Mohlo by se zdát, že si zahrádkář během zimy vybírá dovolenou. To si ale může myslet jen ten, kdo zatím žádný pozemek neobhospodařoval. I během ledna, února a především začátkem března si zahrada žádá své. A už se to týká plánování u kamen, nebo nutnosti vyrazit ven. Činností nás čeká více, než by mnozí v tomto ročním období čekali. Zmíním se proto jen o některých. Raději neříkám, že o těch nejdůležitějších, nebo vím, že každá maličkost se na našich pěstitelských úspěších kladně či záporně odrazí. To podle toho, zda jsme ji zanedbali, či naopak si na ní dali záležet. V novém seriálu se vás pokusím provést „rokem v zahrádce“ a budu ráda, když jej doplníte svými zkušenostmi, ale i dotazy, které považujete za důležité.

V úvodu bych ještě chtěla zmínit, že jsem dlouholetou obdivovatelkou Stanislava Pelešky, jehož radami se snažím řídit při pěstování pokojových rostlin stejně tak, jako na své zeleninové, ovocné a okrasné zahradě. Mými prvními učiteli ale byli můj dědeček a tatínek, u kytiček zase babička.

„Milenka velmi náročná“
Pokud někdo o založení zahrady zatím jen uvažuje, měl by vědět, že je to „milenka velmi náročná“. Domnívat se, že donutíme své potomky, aby dodělali to, co sami nestihneme nebo na co se nám nebude dostávat sil, je ošidné. Pro představu několik údajů: Pro zásobování čtyřčlenné rodiny vlastními produkty je potřeba asi 200 m² obdělávané plochy a hlavní práce na ní v sezoně od března do července zaberou nejméně 200 hodin.
V lednu byla nejvhodnější doba pro zpracování kompostu. Ale ani začátkem února není pozdě. Pokud je vrchní vrstva zmrzlá, rozbijeme ji. Hmotu, která se nachází uvnitř, je třeba dostat ven, naopak materiál, který byl na vzduchu, se schová dovnitř. Tím se kompost provzdušní, což urychluje tlení. Mohlo by se zdát, že je zbytečné vynakládat tolik námahy. Ale až budeme po zrytých záhonech rozhazovat již dozrálý kompost, který ale nejprve přeházíme přes hrubé síto, budeme mít dobrý pocit. Jednak proto, že jsme udělali něco prospěšného pro svou fyzičku, ale především proto, že ze záhonu sklidíme pěkné výpěstky. Zemina bohatá na humus s množstvím bakterií totiž umožňuje bez problémů používat minerální hnojiva i ve větším množství. V půdách, kde se správně živiny nerozloží, dochází k jejich přesolení a úroda zůstane nízká, i když použijeme dostatek plných hnojiv.

Více najdete v Generaci 1/2008