„Prosím, udělejte aspoň nějakou maličkost
pro své zdraví“,
říká ministr zdravotnictví Tomáš Julínek
S nástupem roku 2008 vešly v platnost také první výraznější změny v péči o zdraví. Patří mezi ně i tolik diskutované poplatky. Třicet korun zaplatíme za návštěvu u lékaře, stejnou částku za každou položku na receptu, šedesát korun za každý den pobytu v nemocnici, devadesát korun např. za návštěvu pohotovosti. V této souvislosti se hovoří o reformě. Je zřejmé, že ekonomická stabilita zdravotnického systému je v dlouhodobém horizontu bez radikálních změn neudržitelná.
O změny ve zdravotnictví jsme se tentokrát zajímali především s ohledem na situaci seniorů a požádali jsme o odpovědi na několik otázek ministra zdravotnictví MUDr. TOMÁŠE JULÍNKA. Věříme, že vás zaujmou a vyvolají vaše další dotazy, k nimž se vrátíme v příštích číslech Generace.
Je zřejmé, že ekonomická stabilita zdravotnického systému je v dlouhodobém horizontu bez radikálních změn neudržitelná. Máte již přesnou definici standardní a nadstandardní zdravotní péče?
Zatím jsme na začátku a snažíme se zastavit plýtvání v českém zdravotnictví. Jeho samotná reforma by měla začít 1. ledna 2009. Změny prostě přijít musely.
Definovat standardní a nadstandardní zdravotní péči tak, jak si to představují někteří lidé, je nemožné. Medicínu nelze jednoduše „mechanisticky“ normovat. Navíc je každý příběh jednotlivého pacienta jiný. Lze to dobře ilustrovat právě na příkladu seniorů. 71letá babička s vysokým krevním tlakem, cukrovkou, konkrétní sociální situací (např. nezdravé bydlení), si zlomí nohu a při přijetí do nemocnice se přijde na další zdravotní problém. Jaký je standard léčby této paní? Je třeba vyjít z její originální individuální situace.
My chceme jít cestou stanovení určitých nároků pacientů, které jim musí naplnit veřejné zdravotní pojištění. Tyto garance jsou stanoveny obecně a jenom výjimečně, tam kde to lze, konkrétněji. Každý občan a tedy i senior, by měl mít například jistotu, že si vždycky najde svého praktického lékaře – to je garance dostupnosti lékaře této odbornosti do určité vzdálenosti. Nebo by měl mít jistotu, že nebude čekat na určitý druh operace déle než tři měsíce, a žije kdekoliv v republice – to je zase garance čekacích dob, které jsou dnes v různých nemocnicích velmi rozdílné. Po naší reformě zdravotnictví budou tyto nároky definovány v zákoně a jejich zajištění bude povinností zdravotních pojišťoven.
Více najdete v Generaci 1/2008