Herec a rybář v jedné osobě
„Pokud je člověk zdravý, humor se dostaví,“ říká Rudolf Hrušínský ml.
Řekne-li se „herec ze slavné divadelnické rodiny, rybář, galerista, otec tří synů…“ není vůbec složité doplnit správné jméno a příjmení. Bezpochyby jde o Rudolfa Hrušínského mladšího, který potvrzuje ono známé přísloví o jablku nepadajícím daleko stromu. V jeho případě ale spíš platí, že jablko spadlo přímo pod strom, protože stejně jako jeho slavný otec patří i on mezi naše výborné herce.
Sešli jsme se krátce před představením Blbec k večeři (Francis Veber) v divadle Bez zábradlí a povídali jsme si o životní cestě spojené neoddělitelně s divadlem a rybařením.
Každá rodina má své zvláštnosti, co bylo specifické pro vaše dětství v prostředí, kde se herecká profese dědila z generace na generaci?
Díky tomu, že jsem se narodil tam, kde jsem se narodil, měl jsem možnost a příležitost poznat rub i líc tohoto povolání. Už jako malý kluk jsem chodil na každou tátovu premiéru a někdy jsem se díval i na zkoušky. Táta hrál tehdy v Městských divadlech pražských, na scéně Komorního divadla, což bylo jedno z nejlepších pražských divadel, takže se bylo na co dívat. Jenomže Komorní divadlo už dávno zmizelo ze seznamu pražských scén a současná situace zchátralé budovy je strašlivá.
V divadle jsem byl jako doma, bylo součástí mého života a záhy jsem tam přičichl k herecké profesi.
Podíváme-li se na váš životopis, připadá mi nesmyslná otázka, jak jste se dostal k divadlu. Nesnil jste ale někdy přece jen o jiné profesi?
Mě v podstatě nikdy nenapadlo, že bych dělal něco jiného, měl jsem divadlo od začátku rád, bavilo mě, podmanila si mě jeho atmosféra.
Vaše kroky vedly přímočaře ke studiu dramatického oboru?
Protože v době, kdy jsem šel na střední školu, nebylo ještě na státní konzervatoři otevřeno dramatické oddělení, začal jsem studovat muziku. Předpokladem studia na DAMU byla totiž maturita a já si ani v nejmenším netroufl jít na školu, kde bych musel maturovat například z matematiky a učit se fyziku nebo dokonce chemii. Blíž jsem měl k hudební nauce, dějinám hudby a umění. Studoval jsem hru na akordeon a na klavír. Po maturitě jsem šel na damu, kde jsem měl za třídního učitele miloše nedbala, a to byl skvělý pedagog a znamenitý herec, asistenty mu dělali Jan Přeučil a František Laurin. Díky jim to bylo velice příjemné studium.
Dostal jste se na jeviště už jako dítě?
Kdepak, rodiče mě nikam neprosazovali ani nepůjčovali, já jsem si zahrál v divadle až při studiu na DAMU, pokud se tomu tak dá říkat, spíš to bylo takové první otrkávání. V divadle Komedie jsem hrál poslíčka ve hře Apartmán v režii Františka Mišky a jako hotelový posel jsem hostoval tehdy ještě v Národním divadle. Ve čtvrtém ročníku jsem pak hrál jako všichni adepti herectví v Disku.
Existuje nějaká postava, kterou byste si rád zahrál?
Nemám v tomto směru žádné sny, nechávám to na režisérovi a na osudu.
Více najdete v Generaci 04/2010.