Jan Kodeš se z dobrého fotbalisty stal vynikajícím tenistou
Triumfoval i ve Wimbledonu
 Ve fotbale byl legendou František Plánička a v tenisu Jan Kodeš. Je ozdoben vavříny ze tří grandslamových turnajů, když dvakrát triumfoval v Paříži na Roland Garos a v roce 1973 se stal neoficiálním mistrem světa finálovým vítězstvím nad Gruzíncem Alexandrem Metrevelim ve Wimbledonu. Dvakrát se probojoval do finále US Open, dvanáct let kraloval v českém tenisu, vyhrál 25 mezinárodních turnajů ve dvouhře a 31 ve čtyřhře. V roce 1975 přivedl čs. tým do finále Davis cupu a o pět let později nechyběl ve vítězném mužstvu v této vrcholné soutěži. V letech 1994–1998 uplatnil své zkušenosti ve funkci prezidenta Českého tenisového svazu.
V klukovských letech ho bavil hlavně fotbal, ale když se jeho otec stal správcem tenisových kurtů na bývalé Čechii a později Dukle Karlín, začal se věnovat oběma sportům. Když pak v roce 1964, ve svých osmnácti letech, vyhrál populární Pardubickou juniorku, bylo o jeho tenisové cestě rozhodnuto.
Smutné loučení s fotbalem
Ve fotbalovém týmu karlínské Dukly patřil k nejmenším, ale zároveň k nejsnaživějším hráčům. Dostal dokonce pozvánku na soustředění talentovaných fotbalistů z celých Čech, ale nakonec zvítězil tenis. „Rodiče byli rádi, že jsem dal přednost individuálnímu sportu, protože táta měl obavy, že se ve fotbale zraním.
Vzpomínky na toto období mám hezké, přezápasy před ligou na Spartě, Slavii či na Julisce byly vždy velkým zážitkem. Proto jsem se s fotbalovým dresem jen těžko loučil,“ vrací se bývalý vynikající tenista do svých žákovských a dorosteneckých let.
Kariéra tohoto vrcholového tenisty začala na Štvanici. „Sbíral jsem míčky, za což se žádný ze světových šampionů nestydí. Z této „profese“ se zrodila spousta vynikajících hráčů. Poblíž sloupku u sítě jsem toho třeba od Javorského či Kordy hodně odkoukal. A později už jako hráč jsem se učil od uznávaných velikánů. Moc se mi líbil Roy Emerson, stejně jako jeho australský krajan Ken Rosewall. Sledoval jsem i jejich přípravu na zápas, což pro mě byla velká škola,“ připomíná po letech.
Více najdete v Generaci 4/2009
|