Když se životní lásky opravdu vydaří
Charakterizuje ji nezměrná energie a dobrá nálada. Hravě, s originálním humorem a s vitalitou hodnou někoho nesrovnatelně mladšího, řídí více než třicetičlenný pěvecký sbor seniorek a upravuje pro sbor národní písně i slavné perly světové hudby. Dirigentka KVĚTA ŽÁKOVÁ také sama skládá část repertoáru pro sbor, píše texty k hudbě a dokáže je přeložit z původních originálů do krásné, libozvučné a rytmické češtiny. Dělá dokonce i manažerku sboru a konferuje všechna jeho veřejná vystoupení. Dvakrát ročně pořádá slavnostní koncert sboru ve známé koncertní síni Hlaholu na Masarykově nábřeží. A to všechno dokáže jedna jediná usměvavá žena! Jak to ve svém věku může zvládat?
Pravidelně každý týden se v Domě PORTUS v sále jménem „Dřevák“ schází seniorský sbor pod vedením Květy Žákové. Po ztrátě dlouholetého vynikajícího klavíristy Ing. Josefa Bíci za klavír usedají a sbor doprovázejí Jaroslava Tajovská a Jarmila Vaisová. Všechny členky sboru se na tahle setkání nesmírně těší a dá se říct, že jimi žijí. Nejvíc ale sborovým zpěvem žije paní dirigentka. Vše je vždy naprosto perfektně přichystáno – nebýt jí, sbor by asi neexistoval!
Hudba je určitě vaší velkou životní láskou a nádhernou náplní. Našla jste v ní zalíbení už v dětství?
Ano, pocházím z velice muzikální rodiny z otcovy i z matčiny strany. Měla jsem opravdu štěstí, že mne od narození obklopovala přirozená muzikálnost. Poznala jsem hru na housle, klavír a xylofon. Nejen já, ale i můj bratr Karel Hübler se celoživotně věnoval hudbě, byl významným členem rozhlasového sboru.
Narodila jsem se v Litoměřicích v roce 1921. Byla jsem československé dítě z česko-německého území, kde se od roku 1933 dosud relativně bezproblémové vztahy mezi národnostmi začaly velmi rychle kalit. V Litoměřicích jsem chodila na české gymnázium Josefa Jungmanna. Po záboru města na podzim 1938 se naše rodina dostala do Prahy, kde jsem středoškolská studia ukončila maturitou na staroslavné Krásnohorské. V Praze se mi otevřel druh hudby, který jsem dosud neznala a byla jsem tím nesmírně nadšená.
Už během studií v Praze jste se stala členkou rozhlasového sboru. Jak jste se tam dostala?
Tehdy sbor vedl legendární Jan Kühn. Zkoušku jsem s úspěchem složila bezchybným zazpíváním části sopránového partu Dvořákova „Te Deum“, který jsem měla v ruce poprvé v životě. Hřeje mne to do dneška. Členství v tomto sboru, který zpíval ve Smetanově síni hudbu oratorní a kantátovou s renomovanými orchestry a dirigenty (např. Rafaelem Kubelíkem) pro mne tehdy znamenalo životní štěstí.
Více najdete v Generaci 6/2008.