VRÁTÍME SE K BYDLENÍ POD JEDNOU STŘECHOU?

Soužití dvou i více generací v jedné domácnosti, které bylo v minulosti běžné, v posledních desetiletích téměř vymizelo ze scénáře typické české rodiny. Pokud se objevilo, jednalo se spíše o nouzový a přechodný stav, než si mladí lidé našli vlastní bydlení. Odvykli jsme žití v jednom bytě spolu s babičkou našich dětí, protože jsme toužili po soukromí. Dnes se však k tomuto trendu vracíme.

Kdo by neznal populární seriál z vícegeneračního prostředí „Taková normální rodinka“ nebo proslulé příběhy rodiny Homolkových? Nebo českou komedii „Léto s kovbojem“? Proč jsme si tyto filmové snímky tak oblíbili a přitom sami od podobného stylu bydlení utíkáme? Je soužití se stárnoucími rodiči a malými vnoučaty pod jednou střechou dobré, nebo špatné?
„Není to o tom, co je dobré, a co špatné, ale o tom, že se všichni osamostatňují,“ vysvětluje útlum dvou a třígeneračních rodin sociolog Lumír Gatnar. „Dnes se sice lidé do ženění a vdávání moc nehrnou, také děti si nepořizují tak brzy, ale od svých rodičů utíkají k samostatnému bydlení,“ dodal.

Chceme být samostatní
A proč tomu tak je? „Situace, kdy žijí všichni pohromadě, nutí totiž jednotlivé členy rodiny uskrovňovat se a brát ohledy na druhé,“ vysvětluje Gatnar důvody.
Známý český psychiatr Jan Cimický je dokonce přesvědčen, že pokud může každá generace žít samostatně, je to ideální stav. „Určitě by ale měla existovat vzájemná komunikace,“ dodává psychiatr.
Statistiky ale ukazují, že mnoho rodin žije daleko od svých širších příbuzných. Někdy se dokonce mladý pár odstěhuje za hranice. Návštěvy pak bývají méně časté, význam příbuzenských vztahů se oslabuje a rodinné tradice mizí. Smutné je, že v důsledku toho slábnou také vztahy mladých lidí k rodičům a prarodičům, takže stáří bývá poznamenáno osamělostí. „Jako dobrý se ukázal systém tzv. vejminku, který fungoval po celé generace. Proto se v nedávné době na okraji sídliš, v docházkové vzdálenosti, vytvořily po jeho vzoru domovy důchodců,“ poukazuje na určité řešení Jan Cimický. „Tento systém není špatný,“ domnívá se psychiatr. „Obě strany si udržují své soukromí, senioři mají k dispozici nepřetržitou potřebnou zdravotní péči a jejich děti je mohou bez problémů navštěvovat.“

Více najdete v Generaci 3/2007