Jiný kraj, jiný mrav,
přesto se máme vždycky na co těšit!
Téměř na dosah ruky jsou svátky vánoční. Ať už je máme rádi nebo ne, kalendář a letité zvyky nám je posílají se železnou pravidelností. Toto zvláštní období přináší mnoho radosti, jisté vznešenosti, krásná zastavení, na druhé straně dokáže evokovat nostalgii i velký smutek. Úplně zbytečná je však hektičnost, která je předchází, vnucovaná všudypřítomnou reklamou. Je dobré nezapomínat na to, že musíme pouze to, pro co se sami rozhodneme. Dnes se na Vánoce podíváme trochu z jiného úhlu pohledu, očima našich dvou krajanek. Paní PAVLY, která Vánoce v posledních letech slaví na krásném ostrově Gran Canaria a paní HANY, jejímž domovem se stalo Německo.
Pojďme nahlédnout do jiných zemí, odlišných kuchyní, přesto za milou atmosférou, kterou si, pokud chceme, neseme ve svých srdcích, ať už nás mnohdy spletitý osud zavede kamkoliv. Důležité je, že se vždy najde pomocná ruka, kousek lásky, vstřícnosti a pochopení.
Složitá putování paní Pavly
Vánoce asi nejvíce prožíváme jako děti. Dlouho napjatá situace, přípravy, očekávání a těšení. Když dospějeme, slavíme a připravujeme je logicky zase pro naše děti. Vánoce jsem prožila v několika zemích. První, v emigraci v Německu, byly nejhorší. Na Štědrý den nás vyhodil majitel bytu na ulici a my putovali s kočárkem a kufrem, víc jsme neměli, jen tak ulicí a nevěděli kudy kam. Potkali jsme náhodou krajana, nebo on potkal nás… Slyšel, jak se česky dohadujeme, co provedeme, kam se vrtneme. Vlastnil hospodu a ubytoval nás ve skladišti nad ní, bez topení, ale aspoň s postelí. Byli jsme mu vděčni za poskytnutí přístřešku a trávili Štědrý den mezi balíky toaletního papíru, bednami skleniček, lahví alkoholu a při zapálené svíčce, nad kterou jsme si zahřívali ruce. Nic víc, jen střecha nad hlavou. Celý večer jsem proplakala, asi to měl být dárek.
Další roky už jsem trávila s novými přáteli v Rakousku nebo ve Francii na lyžovačce. Bylo tam krásně, hlavně když napadla spousta sněhu. Pronajímali jsme si skromnou horskou chatku. Seděla nás hromada u jednoho stromku, velká rodina emigrantů, kteří steskem po domově drželi pospolu. Také jsem zažila několikrát Vánoce v Kalifornii, na Bahamách či v Maroku. Jen Egypt bych z vlastní zkušenosti nikomu nedoporučovala, ale možná máte úplně jinou zkušenost. Každá země udržuje své tradice, ale všude jsou v tyto dny lidé k sobě hodní a štědří.
Pohled do španělských zvyků
Již několik let slavíme Vánoce na Gran Canaria. Slaví se tu trochu jinak než u nás, dle španělské tradice nedostávají děti dárečky na Štědrý den, ale až 6. ledna na Tři krále. Dárky tu nenosí Ježíšek, ale tři svatí. V původu křesťanské historie je totiž smysluplnější a logičtější, že posvátní Tři králové přišli z Orientu a právě oni přinesli novorozenému synovi Boha dary. Zlato, myrhu a kadidelnici.
Více najdete v Generaci 6/2011.