Máte rádi Velikonoce? Pokud ano a máte-li chuť, pokuste si je pro tentokrát zpestřit vlastním přičiněním, možná i trochu jinak, než jste dosud zvyklí. Trpělivou poradkyní nám bude paní HANA THIELOVÁ ze středočeské obce Velim, která se malováním vajíček ve svém volném čase zabývá již řadu let.
S kamarádkami a s tvůrčí invencí zdejších hospodyněk pořádá od roku 2000 také velikonoční výstavu, na niž se rádi přijdou podívat děti i dospělí. Nechybějí ani návštěvníci z širšího okolí. Už zaběhnutá akce tak přispívá k udržení této hezké tradice, výtěžek z dobrovolných příspěvků navíc přispěje školákům na jejich zájmové aktivity.
Vlastně to není tak složité...
Malovat můžeme na vajíčka uvařená i vyfouknutá, bílá i hnědá, slepičí i pštrosí. Kropenatá raději kombinujeme do věnečků ve své přírodní podobě. Pro tentokrát zvolíme zdobení s pomocí roztaveného včelího vosku. Co k tomu budeme potřebovat? „Samozřejmě vajíčko. U uvařeného musíme vysledovat správnou teplotu pro nanášení vosku, nemělo by být příliš teplé, ani studené. Vyfouknuté vejce umyjeme nejlépe v jarové vodě, aby se odmastilo a určitě nesmíme zapomenout na ruce. Měly by být skutečně čisté a suché. Jinak není třeba žádného složitého zařízení. Já používám jednoduchý kahan pro rozehřátí čistého včelího vosku, někdo jej nahřívá třeba nad svíčkou. Na barevné linky pak do horkého vosku rozdrobím kousek voskové barvičky, jako »nádoba« mi úplně postačí malé kovové víčko. Do prázdné tužky od fixky vložím špendlík většinou s kovovou hlavičkou, kterou pak namáčím do vosku. Malovat mohu začít na bílé, ale už i na obarvené vejce. Na bílém po obarvení zůstane namalovaný vzor bílý, na barevném původní odstín, přičemž okolí mohu znovu přebarvit. Takto lze kombinovat různé barvy i vzory. Po zaschnutí vosku vajíčko znovu nahřeji a pomocí hadříku postupně otřu.
Kde se rodí inspirace?
“Hanka nám prozradila, že prapůvodním velikonočním malířem v jejich rodině byl tatínek, od něhož něco odkoukala. Jenže to se malovalo především na uvařená vejce, a ta poměrně bleskově padla za oběť koledníkům, což jí přišlo docela líto. Samotnou ji to ale začalo zajímat někdy na střední škole. „Vzory si vymýšlím sama, občas mě zaujme nějaký motiv na pohledu nebo v některém časopisu. Nemám ráda, když se opakují. Snažím se o symetrii. Každá čárka znamená jedno namočení do vosku, nadvakrát se to dělat nedá. A pokud se spletete, je »proces« nevratný. Ale někdy i tak mohou vzniknout velice zajímavé vzorečky. Vařená vejce barvím klasickými potravinářskými barvami, na vyfouknutá ale používám též barvy ve spreji. Občas si připadám tak trochu jako v alchymistické dílně. Některé barevné »polotovary«, samozřejmě vyfouknuté, už mám předpřipravené od podzimu. Skutečně záleží i na teplotě, kdy se stříkají. To nechávám na manželovi, který je natažené na drátku v předstihu obarví.“
Kombinace pro potěchu
Poslední dobou paní Thielová zkouší také do vajíček „vrtat“. Domalovaná bílým voskem pak vypadají skutečně jako krajková. Vyžaduje toale skutečně pevnou skořápku, ostrý pilník, ale také spoustu trpělivosti. I na posledním „vrtu“ můžete klidně ztroskotat, přičemž o vašem klidu si v tuto chvíli troufnu zapochybovat. „Těší mě vymýšlet stále něco nového. Krásná jsou vajíčka od perliček...
Více se dočtete v čísle 02/2007 časopisu Generace