Z hudebních letopisů
Mluvící stroje jako předmět umělecké tvorby
Ještě před tím, než se vydáme po stopách gramofonů a fonografů, jak se v první polovině dvacátého století objevovaly ve světových i domácích filmech a umělecké tvorbě obecně, připomeňme si krátce počátky historie záznamu obrazu a zvuku.
Pohyblivé obrázky na celuloidovém filmovém pásu a voskové fonoválečky či šelakové gramodesky s komerčními nahrávkami začal zábavní průmysl využívat přibližně ve stejné době – jejich nasazení na trh se zhruba kryje s počátkem dvacátého století, i když experimentální počátky obou těchto médií jsou ještě o několik desetiletí starší. Film byl zpočátku pochopitelně němý a černobílý, z fonoválečků a gramodesek zase tehdy bylo možné reprodukovat realitě odpovídající zvuky někdy jen velice vzdáleně. O několik málo desetiletí později se ale již promítaly filmy barevné, někdy dokonce trojrozměrné a s vícekanálovou zvukovou stopou. Gramodesky brzy zvítězily nad méně praktickými fonoválečky a již v polovině dvacátého století umožňovaly velice dobrou kvalitu reprodukce záznamu, aby se nakonec proměnily ve stříbřité kotoučky kompaktních disků s digitálním záznamem schopným naprosto věrné reprodukce zvukové stopy.
Pohled do prehistorie
V českých zemích byl fonograf předveden široké veřejnosti poprvé v roce 1891 na Jubilejní výstavě v Praze, o deset let později se již začaly prodávat první fonoválečky a gramodesky se záznamy hlasů českých umělců. Krátce před koncem devatenáctého století také vznikly první české hrané filmy – tedy spíše krátké filmové scénky. Ve stejné době různí vynálezci ve světě již experimentovali s filmem barevným – jednotlivá políčka filmového pásu byla ručně kolorována – a dokonce i s filmem zvukovým. Například známý americký vynálezce T. A. Edison tehdy v Evropě propagoval svůj Kinetophone, což byl filmový projektor spojený s fonografem. Synchronizace pohybu obou médií umožňovala projekci filmových scén se zvukovým doprovodem z fonoválečku – již v roce 1895 byl Kinetophone dokonce předveden v Bratislavě. Existovala celá řada dalších podobných systémů, ale celosvětově došlo k přechodu na plnohodnotné zvukové filmy až koncem dvacátých let.
Více najdete v Generaci 04/2010.