Dva lidi na lodi, o psu nemluvě
aneb po stopách „Tří mužů ve člunu, o psu nemluvě“
Poté, co se mi dostalo před pár lety do rukou úžasné čtení od Jerome Klapky Jerome o plavbě „Tří mužů ve člunu, o psu nemluvě“ po Temži z Londýna do Oxfordu a zpět, usínal jsem s touhou jejich plavbu následovat. Ale po více než 120 letech? To snad tam ta řeka už ani nebude – i když v Anglii je v tomhle ohledu možné úplně všechno, přece jenom tam dbají na tradice a usilovně se snaží zachovat vše staré.
Nakonec tam byla nejenom ona řeka, ale i spousta dalších krásných zákoutí a pozoruhodností na březích a mnoho nezapomenutelných zážitků. Však posuďte sami.
Kapitola I:
Loď z Datchetu – První zdymadlo – Windsor – Královský „víkendový domek“ – Bohatá večeře
Krásná „Lady Keeleigh“ – teď mluvím o naší půjčené motorové jachtě – na nás čekala v Datchetu u temžského mola, k ní jsme tedy zamířili naše kroky, na ni naskládali zavazadla a posléze nastoupili.
„Nechybí vám něco?“, zeptal se Kirk, co mu loď patřila. „Ne, vše je O.K.“, zněla naše odpověď a pak jsme, já u kormidla, moje žena Ludmila s lanem na pravoboku a „psice“ Ajda na zádi jako vždy mazaně očekávající příští houpání, odrazili na vody, jež měly být příštích sedm dní naším domovem.
Vypluli jsme podle plánu proti proudu řeky Temže, a jak nám všichni, kterých jsme se ptali, potvrdili, bylo to opravdu směrem na Oxford. Za pár minut jsme si vyzkoušeli první zdymadlo a posléze zakotvili ve Windsoru. Bylo pozdní odpoledne. Zde není možné si neprohlédnout, alespoň zvenčí, „víkendové“ sídlo anglické královny – Windsor Castle. Není to „domek“ ledajaký, ale největší a stále obývaný hrad na světě. Ale moc se tam prý královna nezdržuje. Já mít něco takového na venkově, dám pochmurnému Londýnu trvale vale…
Dnešní den byl náročný na cestování a nezbývalo nám moc času na jídlo. Dali jsme si proto na závěr dne bohatou baštu – prostě svačinu, večeři a malé sousto na noc v jednom. Lída na lodi moc ráda vaří a tady ještě ke všemu objevila velmi vytříbeně zařízenou lodní kuchyni.
Více najdete v Generaci 4/2010.